Wheatstoneův můstek

Wheatstoneův můstek je obvod používaný pro měření odporu a malých změn odporu. Můstek vynalezl roku 1833 britský vědec a matematik Samuel Hunter Christie (1784–1865), ale zdokonalil jej a popularizoval až roku 1843 britský fyzik a vynálezce Sir Charles Wheatstone (1802–1875).

Můstek se obvykle skládá ze dvou větví připojených na stejnosměrný napájecí zdroj. Horní i dolní větev se chová jako dělič napětí. Proud protékající měřidlem je úměrný rozdílu potenciálů obou děličů. V případě, že je můstek vyvážen (měřidlem neprotéká proud), je poměr rezistorů v horní a dolní větvi stejný. Díky tomu můžeme velikost odporu neznámého rezistoru R_x vyjádřit vztahem:

kde R₁ označuje velikost odporu části potenciometru vlevo od jezdce, R₂ velikost odporu pravé části a R_N velikost známého rezistoru (normálu) zapojeného do můstku.