Interference světla potřebná k vysvětlení tohoto experimentu je důkazem tzv. vlnové povahy světla. Obzvláště je jednoduché provedení takové ukázky s použitím laseru, neboť poskytuje koherentní monochromatické světlo. To znamená, že vlnové délky použitých světelných paprsků jsou stejné a světelné paprsky mají časově stejný fázový rozdíl.
V tomto simulovaném experimentu, dopadá laserový paprsek na dvojštěrbinu, tedy na dvojici štěrbiny zanedbatelné šířky. V případě, že vzájemná vzdálenost stěrbin není podstatně větší než je vlnová délka použitého světla, je možné pozorovat na stínítku významné odchylky od původního směru původního paprsku.
Pomocí vstupních polí a posuvníků lze v určitých mezích měnit vlnovou délku, vzdálenost štěrbin a úhel od přímého směru. Aplikace označuje pro které úhly nastávají maxima nebo minima. Kromě toho, je možné odečítat relativní intenzitu světla (0-1) pro nastavený úhel (podle šipek na stínítku). Spodní část panelu obsahuje dvě přepínací tlačítka "Difrakční obrazec" a "Graf intenzity". Pokud jste zvolili "Difrakční obrazec", zobrazí se v levém dolním rohu charakter obrazce v úhlovou měřítku. Ve druhém případě je zde graf, které ukazuje, jak intenzita světla závisí na úhlu.
b ... vzdálenost štěrbin
α ... úhel vzhledem k přímému směru
k ... řád maxima (0, 1, 2, ...)
λ ... vlnová délka
b ... vzdálenost štěrbin
α ... úhel vzhledem k přímému směru
k ... řád minima (1, 2, 3, ...)
λ ... vlnová délka